Architektura a sklo
Modré sklo a oktogon: Eiermann a Loire
Jak vznikly oktogonální Pamětní kostel Egona Eiermanna a ručně lité modré skleněné stěny Gabriela Loirea a co dvojitá stěna dělá pro prostor.
Rezervujte si místo na koncert ↗Rychlá odpověď
Pamětní kostel Egona Eiermanna je oktogon z oceli, betonu a skla o průměru přibližně 35 metrů. Jeho stěny jsou betonový voštinový prvek vyplněný ručně litým modrým sklem od Gabriela Loirea z Chartres, postavený jako dvojitá stěna, která chrání prostor před hlukem města.
Osmistěn v ocelovém rámu
Nový kostel je osmiboká stavba o průměru přibližně 35 metrů a výšce zhruba 20 metrů. Jeho konstrukci tvoří ocelový skelet – v každém rohu stojí kruhové ocelové sloupy spojené mříží vodorovných a svislých ocelových pásů. Čtvercová pole z betonového voští vyplňují tuto mříž. Spodní část stěny je vyzděná, mnohem větší horní část nese sklo. Eiermann nechal konstrukci viditelnou, místo aby ji oblékl do dekorací, a kostel výsledek nazývá radikálním zjednodušením na podstatu: opakující se geometrické tvary, opakující se materiály a hra světla.
Gabriel Loire a sklo
Francouzský sklářský umělec Gabriel Loire, který vedl ateliér v Chartres, navrhl a vytvořil okna v letech 1960 a 1961. Použil techniku zvanou dalle de verre: silné desky barevného skla se rozbijí na kousky a zalijí do betonu. Kostel popisuje výsledný efekt jako modře zářící krajinu z tisíců střípků s drobnými shluky červené, zelené a žluté. Okna jsou abstraktní a neobsahují žádné postavy.
Proč je sklo modré
Loire strávil mnoho hodin v katedrále v Chartres, kde studoval, jak její středověká okna pracují s barvou a světlem – a její modř je proslulá. Ve středověkém umění znamenala tmavě modrá božství a nebe. Loire popsal modř svých berlínských oken jako symbol míru a barevné skvrnky jako radost. Kostel vnímá účast francouzského návrháře jako znamení míru a německo-francouzského usmíření a vnímá tuto barvu také jako nebeskou.
Dvojitá stěna
Kostel je postaven se dvěma stěnami, mezi nimiž vede chodba široká přibližně 2,4 metru. Stěna, kterou vidíte zvenčí, není tou, kterou vidíte zevnitř. Vnější stěna má vlastní sklo ve větších tabulích a kostel uvádí, že hluboká modř, kterou ve dne vidíte uvnitř, pochází převážně z tohoto vnějšího skla. Druhá stěna měla sloužit především jako zvuková izolace, aby skleněný kostel uprostřed města mohl být i místem klidu.
Světlo po setmění
Lampy v průchodu mezi zdmi po soumraku prosvítají sklem, takže kostel září do náměstí v modrých tónech. Prvními světly byla reflektorová svítidla a od poloviny desátých let 21. století kostel využívá mnoho malých LED diod, které se rozsvěcejí za soumraku. Kostel uvádí, že sklo fasády ukazuje svou plnou zářivost pouze v noci a zevnitř, a proto budova vypadá ve dne a po setmění zcela odlišně.
Židle, podlaha a oltář
Eiermann navrhl interiér jako celek. Místo lavic zvolil jednotlivé židle s dřevěnými rámy a černými popruhy a podlaha je mozaikou z kulatých keramických a betonových desek. Oltář je ze dřeva a oceli s dvanácti svícny, které připomínají dvanáct izraelských kmenů, dvanáct učedníků a dvanáct bran nebeského Jeruzaléma. Nad ním visí na dvou tenkých ocelových lanech figura vzkříšeného Krista od Karla Hemmetera.
Budova, která vyžaduje péči
Po více než 60 letech kostel renovuje své fasády. Výztužná ocel v betonových voštinách koroduje a beton odpadává. Ocelový drát uvnitř skleněných desek rovněž rezaví, což tlačí na sousední sklo a způsobuje praskliny. Program prací na fasádách kostela začíná v roce 2027 a kostel uvádí, že koncerty a bohoslužby pokračují i během prací. Pro návštěvníka to v příštích letech znamená určité lešení nebo zakrytí fasád, zatímco vnitřní prostor funguje jako dříve.
Zdroje