Varhany a hudba
Schukeho varhany a skladby, kterým vyhovují
Co je dobré vědět o Schukeho varhanech Pamětního kostela, a krátký poslechový průvodce varhanními a smyčcovými skladbami, které se na podobných programech často objevují.
Rezervujte si místo na koncert ↗Rychlá odpověď
Varhany Pamětního kostela postavila berlínská firma Karl Schuke na počátku šedesátých let 20. století a patří k největším ve městě. Stojí na galerii naproti vchodu a hraje se na ně při bohoslužbách, nešporách a koncertech. Dobře jim sluší varhanní toccaty od Bacha a Widora.
Nové varhany pro nový prostor
Varhany postavila v letech 1962 a 1963 berlínská varhanářská dílna Karl Schuke a kostel je řadí k nejvýznamnějším dílům firmy. Eiermann se o jejich návrh živě zajímal. Výsledkem je skříň jasně členěná podle sekcí nástroje, která v malém prostoru poskytuje jasný pohled na jeho strukturu, a hrací stůl, jenž nese rovněž jeho rukopis.
Jak je velký
Kostel uvádí téměř 6 000 píšťal v 63 rejstřících, zatímco jiné zdroje hovoří o čísle bližším 5 000, takže nejbezpečnější je říci několik tisíc. Má čtyři manuály a pedál, mechanickou tónovou trakturu a elektrickou rejstříkovou trakturu s kombinovaným systémem, který byl několikrát aktualizován. Specifikaci kostela sestavil Siegfried Reda, přední církevní hudebník své doby, který upřednostňoval barevný zvuk bohatý na alikvotní tóny.
Zaneprázdněný nástroj
Kostel jej označuje za pravděpodobně jeden z nejhranějších varhan svého druhu. Zní denně při pobožnostech a bohoslužbách, při varhanních nešporách a na koncertech a hostující sólisté z Německa i zahraničí oceňují jak jeho škálu zvuků, tak jeho přesnou hru. Nad galerií byly instalovány plexisklové panely pro zlepšení akustiky. Hostující varhaníci na něm hrají recitály v letním cyklu, který kostel pořádá s volným vstupem a doporučeným dobrovolným příspěvkem.
Poslech toccaty
Toccata je efektní skladba napsaná tak, aby hráčovy ruce mohly rychle běhat po klávesách. Bachova Toccata a fuga d moll, BWV 565, začíná toccatou a končí fugou a codou ve stylu severoněmecké varhanní školy. Je to jedno z nejznámějších varhanních děl, ačkoli menšina badatelů pochybuje o tom, že jej Bach napsal. Ve vysoké prosklené místnosti se úvodní témata nesou daleko.
Widorova toccata
Charles-Marie Widor napsal svou Varhanní symfonii č. 5 v letech 1878 a 1879, když byl varhaníkem v Saint-Sulpice v Paříži, a první veřejné provedení uvedl v říjnu 1879. Její poslední věta je toccata, jeden z nejznámějších a nejčastěji nahrávaných varhanních kusů. Proslul i za hranicemi koncertních sálů, když nahradil Mendelssohnův Svatební pochod na svatbě princezny Margaret a Antonyho Armstrong-Jonese v roce 1960, a mnoho posluchačů jej zná, aniž by znalo jeho název.
Smyčce a hlas
Ne každá skladba využívá varhany. Vivaldiho Čtvero ročních období jsou houslové koncerty vydané v roce 1725 a Pachelbelův Canon byl původně napsán pro troje housle a continuo. Schubertova Ave Maria vznikla jako píseň pro hlas a klavír. Program se tedy může pohybovat mezi varhanními skladbami a smyčcovými či vokálními díly, aniž by opustil místnost, což je formát podobného kostelního koncertu.
Co poslouchat
Všímejte si, jak se zvuk chová v osmibokém prostoru. Sál je vysoký, jeho stěny jsou ze skla a betonu a nad varhanní galerií nechala církev přidat akustické panely, aby se zvuk zlepšil. Pozorujte, jaký dojem vyvolá hlasitá a tichá pasáž ve stejném prostoru. Jemným skladbám, jako je Lacrimosa z Mozartova Requiem, které Mozart zanechal nedokončené, když v roce 1791 zemřel, takový prostor svědčí. Posaďte se a nechte první minutu plynout, než zvuk posoudíte – ucho si na místnost této velikosti potřebuje chvíli zvyknout.
Zdroje